Okradl mě zloděj při prodeji přes Internet

Včera večer mi zloděj ukradl telefon v hodnotě zhruba 20 000 Kč, který jsem prodával přes Internet. Přináším vám pár rad, aby se vám nestalo něco podobného.

Přes inzerát na Internetu jsem prodával mobilní telefon v hodnotě zhruba 20 000 Kč, když se mi ozval zájemce přes SMS. Ačkoliv normálně volám zpět, tak jsem se zrovna bavil s jinými lidmi a nechtěl volat a proto jsem se s ním domluvil pouze přes SMS. Potkali jsem se v domluvený čas na frekventovaném místě na ulici.

Zájemce o koupi prohlásil, že před tím, než mi dá peníze si chce zkontrolovat fakturu a výrobní číslo mobilu. Přišlo mi to sice podezřelé, ale zase jsem nechtěl hned osočit nevinného člověka a tak jsem se s ním začal bavit, že mu to klidně ukázat můžu a může si to zkontrolovat. V jeho odpovědi jsem zaznamenal velice mírný ruský nebo ukrajinský přízvuk na konci slov a navíc přišel oblečený do lesklé, prošívané péřovky, což je prakticky uniforma ruskojazyčných grázlíků. Ale opět toto oblečení nosí i někteří slušní lidé.

Byl jsem tedy na pochybách tak padesát na padesát. Rozhodl jsem se, že mu tedy mobil podám, aby si ho mohl zkontrolovat, ale zároveň jsem si odložil ostatní věci, vytáhl ruce z kapes, stoupl si 20 cm vedle něj a celkově se připravil k případné akci.

Zájemce začal ono typické: „A kde je to výrobní číslo na krabičce? A kde na faktuře? Já ho nevidím! Kde je? Nejde přečíst…“ To už moje tušení vzrostlo na šedesát ku čtyřiceti, že je to zlodějský hajzlík. Bohužel, jsem se nemýlil… Najednou popadl telefon, mrskl sebou a dal se na útěk!

Díky tomu, že jsem to čekal, jsem byl jedním rychlým skokem u něj, jednou rukou jej strhl zpět a druhou mu vyrval telefon. „To byla jenom prdel!!“ Začal ustrašeně vřeštět, protože byl zhruba poloviční tělesné konzistence, co já a pravděpodobně tušil, co by se mu mohlo stát…

Ne, nedal jsem mu ani jednu ránu, protože bohužel žiji ve sluníčkářské České republice, kdy bych z toho ještě sám měl problémy, případně mu musel platit bolestné až do konce života a za to mi to opravdu nestojí.

Pustil jsem jej a hlavou mi projela myšlenka, že tihle parchanti často „nepracují“ sami a může jich tam být víc, proto jsem si šel rychle k odloženým věcem, aby mi je nevzali ti případně druzí okolo, schoval telefon a zavolal na 158.

Na tísňové lince jsem očekával, že jim nahlásím popis a hned pošlou auto do ulice, kterou utíkal a případně mrknou na kamery. To jsem se spletl! Prý tohle nebudou řešit a mám si to jít oznámit na služebnu.

Dorazil jsem tedy na nejbližší služebnu Policie, aby mi „pomohla a chránila“ ostatní lidi před tím gaunerem. Na služebně byl jeden policista, který mi řekl: „Takže ten telefon ale máte zpátky, zraněný nakonec taky nejste… Tak se vlastně nic nestalo! To to chcete opravdu řešit?!“

Nevěřil jsem vlastním uším. Právě mu říkám, že se po městě pohybuje grázlík, kterej cíleně a plánovaně žije z krádeží, které si předem plánuje a podle policie je to nic! Odpovídám, že trestní oznámení chci určitě podat, protože se stala krádež, jelikož mi telefon opravdu ukradl. To, že ho měl jenom asi dvě vteřiny a utekl daleko jenom čtyři metry na věci nic nemění.

„No jo. Ale já to s Váma nesepíšu a nikdo jinej tady teď není. Hlídka je na výjezdu a navíc je teď fotbal, tak jsou všichni tam, může to trvat hodinu i dýl, než se vrátí…“ Informuje mě dál policista, evidentně jediný na služebně, což nechápu, protože kdyby se stalo opravdu něco vážného, tak bude policie dělat co? Nechá někoho zastřelit, protože jsou všichni na fotbale?!

Už jsem na to neměl nervy a domluvil jsem se, že přijdu zítra ráno. Přišel jsem tedy dnes ráno, znovu jiné směně policistů vše vylíčil, znovu se divili proč to chci vůbec řešit, když se „vlastně nic nestalo“, ale nakonec se mnou sepsali protokol a prý po dotyčném budou pátrat a o výsledku mě informují.

Pokud nechcete zažít něco podobného – osobně netuším jestli byl horší zážitek se zlodějem nebo se sepisováním protokolu u policie, tak zde přináším pár rad, jak můžete eliminovat riziko při prodeji zboží přes Internet. Těmito radami se řiďte vždy, ne jako včera já, když jsem sám nedodržel vlastní pravidla:

1) S dotyčným se nikdy nedomlouvejte pouze po SMS nebo e-mailech, ale vždy po něm chtějte telefonní číslo a zavolejte mu! Z hlasu toho poznáte mnohem víc než z textové komunikace. Pokud uslyšíte divný přízvuk, podivnou intonaci hlasu, určitou otrávenost až nezájem nebo z něj jen budete mít divný pocit, tak se na to vykašlete a řekněte mu, že věc už je prodaná. V takovém případě se totiž jedná buď o zloděje nebo o někoho, kdo prodává něco stejného či podobného a chce jen, abyste inzerát vymazali a on tak zvýšil vlastní šanci na prodej, protože bude jediný.

2) Pro osobní předání vždy volte uzavřená veřejná místa, kde jsou kamery a odkud dotyčný nemůže jen tak jednoduše utéct, kde můžete sedět atd. Ideální je například McDonalds. V žádném případě nikomu nenoste nic k němu domů nebo na nějaká místa, kde vás dotyčná osoba navede! Snadno se může stát, že vás tam obestoupí pět jeho kumpánů s noži a nejlépe jak to dopadne je, že skončíte okradení…

3) Chtějte vidět peníze! Dotyčný vám je nemusí dát dřív než vy jemu věc, ale jenom ať vám je ukáže, že je skutečně má. Pokud uslyšíte jakékoliv pohádky o tom, že se bojí je mít u sebe, že si půjde vybrat atd., tak mu řekněte ať si jde tedy vybrat, že počkáte kde jste a má na to například 15 minut a pak jdete pryč.

4) Pokud má dotyčný kapuci, kšiltovku, šátek nebo jinak schovává obličej, požádejte ho, aby si obličej odkryl právě proto, aby byl vidět na kamerách a v opačném případě, že se balíte a jdete pryč. Nedejte na žádné pohádky o víře, kožních chorobách a podobně…

5) Pokud se vám zdá cokoliv divného, podezřelého, máte z toho divný pocit, tak klidně dotyčnému řekněte, že jste si věc zapomněli nebo jinou zjevně hloupou výmluvu a odejděte.

6) Prodej dražších věcí bych nechával pouze na mužích! Neznáte člověka, který přijde, navíc nemusí být jenom jeden a pro ženy je to skutečně velmi nebezpečné. Ačkoliv se většinou nic nestane, tak drahé věci přitahují gaunery a to riziko tam je prostě vždy. Můžete ho sice umenšit, ale nikdy ne eliminovat. Proto rozhodně není dobrý nápad posílat těhotnou manželku k prodeji přes Inzerát něčeho drahého s tím, že „to přeci taky zvládne, protože to jenom předá“. Ne, je to nebezpečné a klidně se může stát, že nepřijdete jen o tu věc, ale i to, co je vám nejdražší.

7) Pokud chcete mít skutečnou jistotu a nejvyšší bezpečí, tak je nejlepší zvolit takový server a způsob prodeje přes Internet, kdy Vám přijdou první peníze na účet a až pak posíláte zboží poštou bez osobního převzetí. Většinou se sice u takového způsobu nevyhnete poměrně drahým poplatkům, ale máte jistotu, že nezažijete horké chvilky a sepisování protokolů.

Až budete příště něco prodávat, dávejte si dobrý pozor! Osobní převzetí rozhodně není nejlepší nebo nejbezpečnější způsob prodeje věcí přes Internet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *