Pracující chudoba z vás udělá otroka a vládě to nevadí

Nezaměstnanost není hlavním problémem dnešní doby, ale stále více lidí se dotýká „pracující chudoba“. Práci sice mají, ale životní úroveň a postavení nemají o nic lepší než otroci. Nic nenasvědčuje tomu, že by se to v dohledné době mělo změnit.

Mít práci je pro každého člověka důležité nejen z psychologického hlediska vlastní užitečnosti, ale především kvůli tomu, aby zajistil důstojný a slušný život sám sobě, případně svým blízkým, kteří nejsou ještě nebo už schopni samostatně vydělávat.

Bohužel se v dnešní společnosti začíná velmi často objevovat nebezpečný problém, který by měl být prioritou číslo jedna každé vlády. Navzdory tomu se o něm příliš nemluví, bagatelizuje se a doslova drží pod pokličkou. Tímto problémem je „pracující chudoba“.

Mnoho lidí sice má práci, ale žije v prostředí, kde je odměna za jejich práci a náklady na zajištění základních životních potřeb nastavená v takovém poměru, kdy si nejsou schopni z výdělku zajistit slušný a důstojný život ani sami pro sebe, tím méně pak pro děti.

Rozhodně teď nemám na mysli státy v Africe nebo nějaké rozvojové země. Pracující chudoba postihuje významně všechny státy EU a v ČR je vidět doslova na každém rohu. Pracující chudí jsou ve velice těžké situaci, protože se z nich nastavením podmínek, které tu stát dopustil, stávají novodobí otroci. Práce, kterou mají, respektive plat, který za ni dostávají jim nevystačí na slušný život, ale zároveň nemají ani čas, právě díky takto špatně placené práci, na zvyšování své kvalifikace.

Ceny potravin a ostatního zboží neustále rostou, zrovna tak ceny nájmů, nákladů na vzdělání dětí, energií i služeb. Naopak platy stagnují, případně ve spoustě odvětví jdou dokonce ještě dolů (s přihlédnutím k vývoji cen a inflaci). Vláda to nijak neřeší a naopak ještě více znevýhodňuje postavení zaměstnanců, kdy se z řady z nich velmi snadno stávají pracující chudí – otroci. Asi nejvíce se zaměstnanců dotkla možnost do pracovní smlouvy zanést 150 hodin neproplacených přesčasů ročně, což představuje skoro celý jeden měsíční plat a dále novelizace § 52 písm. f) zákoníku práce, která umožňuje zaměstnavateli propustit zaměstnance pro „slabý pracovní výkon“, přičemž definici slabého výkonu určuje sám zaměstnavatel a naopak důkazní břemeno u případného soudu (na který většina zaměstnanců stejně nemá peníze), že pracovní výkon slabý nebyl, leží výhradně na zaměstnanci. Zaměstnanec tak musí často pracovat zdarma a může být kdykoliv propuštěn, i když má smlouvu na dobu neurčitou.

Situace už začíná být vážná, jelikož pracující chudoba začíná postihovat i střední třídu, která se tím de facto smazává a stává se chudou. Naopak velmi bohatí lidé z tohoto stavu těží a ještě více bohatnou, protože jednoduše mohou žádat o hodně více práce za velmi málo peněz.

Vládě tento stav také vyhovuje, protože je mnohem lepší, když zotročený lid po dlouhé práci přemýšlí raději nad tím, aby se měl za co vůbec najíst než nad tím, jak je možné, že máme takovou vládu a jak by se to dalo změnit.

Už staří imperátoři věděli, že když otrok pracuje mnoho hodin denně v potu tváře bez pořádného jídla, tak je mnohem menší nebezpečí, že by chtěl ohrozit jejich vládu než jeho dobře živený kolega, kterému zbývají fyzické i duševní síly, aby se vůbec tímto problémem zabýval.

Na jedné straně tedy máme vládu, které tento stav vyhovuje. Na stejné straně stojí i nově vzniknuvší oligarchie miliardových velkopodnikatelů, kterým rovněž vyhovuje otroctví za pár šupů… Naopak na druhé straně pak stojí množství chudáků, kterým jejich příjem nestačí k zabezpečení běžných potřeb.

Čí je to chyba? Samozřejmě lidí, řídících tuto republiku a ti by se za to také měli zodpovídat! Neobstojí žádné výmluvy o tom, že je to „věc každého člověka“, protože ti, kdo řídí republiku musí vytvářet takové podmínky, aby lidé mohli mít slušný život. Jestliže někdo poctivě žil, chodil do školy, našel si zaměstnání a platil daně, má nezadatelné právo na slušný život. A jestliže to naše vládnoucí elity nedokáží zajistit, ať táhnou pryč! Není slabostí zjistit, že na něco nestačím a odstoupit. Ovšem je zločinem nezvládat spravovat zemi, nechat trpět lidi, brát za to obrovské peníze a tvářit se, že to není můj problém.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *