Smrt na rtech

Podle skutečných událostí z nedávné doby v Praze. Jména aktérů byla změněna. Dívky, dávejte si pozor, protože tento příběh se může stát i vám…

Anna byla jako každá jiná bezstarostná studentka okolo dvaceti let žijící z peněz rodičů, jejíž největší starost představovalo zjistit, kde bude o víkendu další dobrá akce v klubu. To nejhorší, čeho se doposud Anna bála, byly zkoušky a nudně probíhající víkendová akce. Závažnější problémy Anna nikdy řešit nemusela. Svět byl pro ni krásné místo plné zábavy, legrace, provokování kluků a sdílení vyzývavých fotek na Internetu.

Přišel páteční večer a Anna vyrazila s kamarádkami do klubu na diskotéku. Tanec, zábava, pití, spousta lačných, ale stydlivých, očí kluků, které sledovaly pohyby Annina těla na parketu. Dnešní akci si Anna opravdu užívala. Aniž by si toho všimla, přitočil se k ní odněkud cizí muž. Ano, rozhodně to nebyl kluk, byl to muž značně starší než Anna, asi okolo 35 let, charismatický a velmi dobře oblečený. Anně se hned na první pohled zalíbil.

Začali se spolu bavit, muž ji pozval na bar a koupil pro oba pití. Ukázalo se, že Josef, jak se muž jmenoval, nejen dobře vypadá, ale je i příjemný a inteligentní. Anna podlehla jeho kouzlu, fyzické i mentální převaze a za chvíli už byli v temnějším koutě místnosti, kde se vášnivě líbali. Kolem půlnoci Josef řekl, že už musí jít a zeptal se Anny, jestli nechce jít k němu domů. Annu překvapivý návrh zaskočil. Chtěla k němu jít moc. Chtěla se s ním vyspat, ale rozhodně nechtěla vypadat jako holka, která spí s každým hned při prvním setkání. Zvlášť ne před tímhle, naprosto dokonalým, Josefem. Proto se vymluvila na kamarádky a Josefův návrh s myšlenkou na to, že je staromódní, prudérní, kráva, odmítla. Josef to pochopil a dal jí na sebe telefonní číslo. Anna mu dala to své a slíbila mu, že se určitě ozve.

Když odešel, vrátila se za kamarádkami, které už na ni volaly: „Anno, co to mělo znamenat?!“

„Já nevím!“ Odpověděla jim se smíchem Anna.

„Ten je fakt úžasnej!“ Křičely obě její kamarádky jedna přes druhou.

Protože už Anna neměla v hlavě nic jiného než „úžasného“ Josefa, šla také domů a kamarádky šly s ní. Osprchovala se, lehla si do postele a s myšlenkami na to, jak zítra zavolá Josefovi, uvidí se, začnou spolu chodit, žít a že tohle je přesně ten chlap, kterého celý život hledala, usnula tvrdým spánkem posíleným vyprchávajícím alkoholem.

Ještě ani nezačalo svítat a Annu probudila ze spaní silná bolest rtů a úst. Vstala, rozsvítila a šla se podívat k zrcadlu. Rty měla oteklé a bolestivé na každý dotyk. Vůbec nevěděla, co se to s ní děje. Natřela si ústa balzámem a vyrazila na pohotovost do nemocnice.

Lékařka, téměř v důchodovém věku, na ni koukala jako na blázna, protože něco takového ještě nikdy neviděla. Udělala jí tedy stěry na rozbor do laboratoře, protože, jak Anně řekla, se určitě bude jednat o nějakou infekci. Než budou výsledky z laboratoře, dostala prášky proti bolesti a doporučený klid na lůžku.

Anna se vrátila domů, podle rady lékařky si vzala léky proti bolesti, které účinkovaly až podezřele rychle a jen jakmile se jí hlava dotkla polštáře, okamžitě usnula…

Vzbudilo ji vyzvánění mobilního telefonu. Dvakrát hrábla rukou rozespale vedle, až se jí podařilo konečně nahmatat mobil a stisknout tlačítko pro příjem hovoru: „Máme Vaše výsledky. Musíte přijít okamžitě zpět do nemocnice! Okamžitě! Rozumíte?!“ Anna celá vyděšená vykoktala souhlas, odhodila mobil na postel a urychleně se oblékala…

Do nemocnice jela autobusem a ze zastávky téměř utíkala, protože jí v uších stále zněl naléhavý hlas lékařky. Strach jí svíral vnitřnosti jako ocelový pás a ruce se jí klepaly. Prošla vstupními dveřmi nemocnice a chtěla jít dál chodbou k ordinaci své lékařky, když v tom slyšela jak zdravotní sestra čekající hned za vstupními dveřmi, tlumeně křikla k třem mužům v černých kabátech: „To je ona!“

Muži okamžitě přiskočili k Anně, dva ji chytli každý pod jednou rukou a třetí na ni vyštěkl: „Kriminální policie. Jste zatčena! Půjdete s námi!“

Anna vůbec netušila co se to děje, ale neměla sílu odporovat nebo se na cokoli ptát. Nekladla odpor a nechala se odtáhnout do jedné z prázdných ordinací, kde ji její doprovod mrskl na židli, zabouchl dveře, jeden policista se posadil naproti ní a druzí dva zůstali stát metr za ním.

„Zabila jsi někoho?!“ Ptal se neurvale vyšetřovatel. „Mluv sakra!“

„Co? Jak? Já… Ne… Byla jsem doma v posteli… A vůbec nevím…“ Nevěděla Anna co na to odpovědět a nevěděla ani co se to vlastně děje.

„Jsi nekrofil? Máš ráda sex s mrtvolama? Dělala jsi to někdy s mrtvolou?!“ Vypálil další otázku vyšetřovatel nezměněným tónem.

Anně se při té představě zvedl žaludek, udělalo se jí špatně a rozplakala se. Výslech pokračoval v tomto duchu asi ještě dobrou hodinu, přičemž jí vyšetřovatel nedal ani sekundu odpočinku, nenechal ji napít se nebo jít na záchod.

„Sakra nelži mi tady, ty mrcho!“ Zařval vyšetřovatel. „Víš, co to máš s tou držkou?! Máš na ní lidskou tkáň. Lidskou nekrotickou tkáň! To znamená tkáň z mrtvýho člověka!! Tak jak se Ti dostaly tkáně z lidské mrtvoly na držku, ty prase?!!!“

Anna se sesypala na zem a znovu plakala. Vzpomněla si na Josefa, a jak se s ním včera vášnivě líbala. Vyšetřovatele taková odpověď evidentně uspokojila, zeptal se na jeho popis a telefonní číslo. Pak Anně přikázal, aby mu zavolala a domluvila si s ním schůzku v restauraci kousek od nemocnice. Josef souhlasil a za půl hodiny už na něj Anna čekala v restauraci a nervózně nakukovala ke dveřím.

Josef přišel přesně na čas, Anna ještě viděla jeho úsměv, když šel k ní a viděla i jak mu pohasl, když ho jednotka rychlého nasazení srazila na zem.

Velitel zásahu poslal Annu pryč, takže co se dělo pak ví jen z policejních zpráv a od soudu. Policie udělala u Josefa domovní prohlídku. V jeho bytě našla dvě zavražděné dívky věkem i vzhledem podobné Anně, s kterými pár hodin před tím než se spolu potkali prvně v klubu, Josef souložil a líbal je. Tak se dostala nekrotická tkáň na Josefovi rty, při líbání na Aniny ústa a ta následně dostala silnou alergickou reakci na mrtvolný toxin kadaverin, vznikající z rozkládajících se tkání.

Za dvojnásobnou vraždu Josef vyfasoval výjimečný trest s možností podmínečného propuštění nejdříve za dvacet let. Dobře ví, že ho chytli jenom díky Anně. Před vynesením rozsudku se Josefa zeptali, jestli chce něco říct. Chtěl. „Dlouhé roky jsou v lidské existenci jako vlnka v moři, přečkám je. Až se dostanu ven, Anna už bude mít dospělé děti. Bylo by krásné, kdyby měla dceru…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *