Zastavte krizi. Svrhněte obyčejného člověka!

Mnoho ekonomů se zabývá současnou ekonomickou situací a nazývají ji finanční nebo hospodářská krize. S tímto termínem však nemohu vůbec souhlasit, protože nepopisuje přesně to, co vidíme.

Slovo „krize“, dříve používáno jako „krise“ pochází z řeckého „krisis“, jímž Hippokrates definoval okamžik nebo období rozhodujícího náročného vývoje s nejistým výsledkem.

Jenže to, čeho jsme svědky, není způsobeno jednou chybou nebo jednou událostí, nejedná se o krátkodobou krizi a nevyřeší se to nějakým vládním balíčkem nebo podobným rychlým a jednoduchým receptem. Současnou situaci je třeba nazývat tím, čím je – úpadkem.

Řada lidí poukazuje na úpadek společnosti, s nímž se několik posledních desetiletí potýká celá západní kultura. Vidíme úpadek morální, kulturní, vzdělanostní, úpadek myšlení. Ano, máme ekonomické problémy! Můžeme je ale nemít za současné situace? Může snad nízký člověk tvořit vysoké hodnoty a žít záviděníhodný život?

Ne, nemůže. Žádný člověk nemůže vytvořit nic, co jej přesahuje. Nemůže učit něco, co sám nechápe. Nemůže být vzorem vlastností, které nemá.

Naše současná ekonomická situace má konkrétní problémy, které popisují ekonomové a je dobré je znát. Ovšem je třeba si uvědomit, že tyto konkrétní problémy nejsou příčinou, ale až následkem mnohem závažnějších chyb.

Jeden můj vrstevník se už od mala špatně učil, rád bil druhé děti, choval se agresivně a přidělával hluboké vrásky všem lidem, kteří s ním přišli do styku. Už když jsem byl dítě, se o něm říkalo: „Ten buď jednou zabije sebe a skončí na hřbitově nebo zabije někoho druhého a skončí v kriminále.“

Od dětství jsem jej neviděl, až před pár lety jsem se o něm doslechl. A povedlo se mu obojí. Úplně opilý v autě zabil sebe a tři další lidi.

Ano, tragédie. Šlo jí zabránit? Samozřejmě! Většinu lidí napadne, že stačilo, aby nepil a nestalo by se to. Jenže to není pravda. Problém mého vrstevníka nespočíval v tom jednom dni, v těch pár sklenkách alkoholu. I kdyby nepil, i kdyby už na auto nikdy nesáhnul, ale stále zůstal agresivní a bezmyšlenkovitě impulzivní, stejně by nějakým jiným způsobem ublížil sobě nebo někomu druhému.

Když se dívám na dnešní společnost, vidím ji podobně. Finanční krize je vyústěním úpadku naší společnosti. Nejděsivější na této situaci je její korektnost. Finanční krize je správný a logický důsledek vývoje naší společnosti. Stejně jako je smrt správný důsledek skoku člověka z dvacátého patra na betonovou dlažbu – není fyzikální chyba, když se zabije a není to ojedinělé. Kdokoli a kdykoli vyskočí z dvacátého patra na beton, zabije se.

Musíme mít zájem zvrátit úpadek společnosti a znovu ji pozvednout. Pokud by celková dekadence západní společnosti pokračovala dál stejným tempem, brzo bude finanční krize druhořadým tématem, protože ji nahradí vážnější témata v podobě nedostupnosti kvalitních základních služeb a také hrozby válek.

Protože společnost se skládá z miliard jednotlivých lidí, znovu ji nepozvedneme jinak než tím, že začneme u každého jednotlivého člověka. Navrhuji každému začít u sebe!

Každý by si měl položit podobné otázky: Jsou lidé, s nimiž se stýkám vhodní, chci být jako oni? Je vhodný můj slovník, chci, aby si mne ostatní spojovali se slovy, která používám? Je úroveň mých znalostí dostatečná a neměl bych je rozšiřovat? Chci být za 10 let na stejné úrovni, jako jsem dnes?

Existuje jeden člověk, který může změnit Váš život. Jeden člověk může vyřešit nebo alespoň ulehčit všem Vašim těžkostem. Jeden člověk je nejvíce zodpovědný za to, jak se Vám daří a jaký vedete život.

Řada lidí volá po revoluci a je opravdu nezbytná. Naštěstí to není nic těžkého. Revoluci stačí udělat jenom u toho jednoho člověka, který je Vám velice blízko. Nenechte jej být „obyčejným člověkem“ – on má totiž tak obrovskou moc, musí si ji uvědomovat a nesmí být „obyčejný“. Může sice dělat třeba jen uklízeče podlah, ale nikdy jej nenechte být „obyčejným“. Měl by být tím nejlepším, kým může být.

Ralph Waldo Emerson už v roce 1841 napsal: „Obyčejní lidé jsou jenom náhražky lidí; sklánějí hlavu, omlouvají se rozvláčnými důvody, hromadí zdánlivosti, poněvadž podstaty u nich není.“

K tomu, aby člověk dosáhnul úspěchu a mohl žít dobrý život je potřeba mít určitou úroveň, stejně tak k tomu, aby se vůbec mohl učit od velkých mistrů lidské civilizace a chápal co se to kolem něj a s ním děje. Aristoteles prohlásil o dílech Platóna: „Jsou uveřejněna a nejsou uveřejněna“. Jsou totiž lidé, pro které mají nesmírnou cenu. Jsou také lidé, kteří je mohou pročítat od rána do večera a nemají pro ně větší hodnotu, než jakou má papír, na němž byla vytištěna.

Nenechte svůj život ovládat obyčejným člověkem. Udělejte revoluci myšlení a obyčejného člověka nahraďte člověkem vynikajícím, který má cíl a je rozhodnut pro Vás dosáhnout toho nejlepšího!

Dokud neproběhne tato revoluce, nemá smysl jakákoliv jiná, protože než se tak stane, jména se mohou střídat, ale jejich činy zůstanou stejné.

Vím, že hodně „obyčejných lidí“ se mnou bude nesouhlasit, označovat tyto myšlenky za překrucování, bláznovství a absurditu. To ale není nic nečekaného. Vždyť kdo by dobrovolně podporoval revoluční prohlášení, která ho mají svrhnout? A svrhnout svůj vlastní nízký způsob myšlení je mnohem těžší než totalitní režim.

Pevně však věřím, že nakonec člověk vynikající nahradí člověka obyčejného a zlepší se život celé společnosti.

Protože tam, kde jsou samí vynikající lidé, se nedaří korupci, nedaří se podvodníkům, nedaří se flákačům, nedaří se nekvalitním pedagogům, zločinci nejsou oslavováni, vulgaritu a promiskuitu nikdo neplácá po rameni, ale daří se těm, kteří vytvářejí hodnoty a hodnoty tak velké, že by dokázaly zastínit i slávu Babylonu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *